Vinná klobása

Jak a co s ní?

Je to takové tenké, svinuté, bez zvláštní barvy a jako by to snad ani klobása nebyla jak klobásy známe.

Říká se o ní, že je českou sestrou klobásy bavorské a objevuje se v českých kuchařkách už od 19 století. Její původ je ovšem tak trochu ve hvězdách. Důležité je, že nám chutná ne?

Vinná klobása, jak už název napovídá, je příznačná právě obsahem vína a ještě zajímavějším je fakt, že řezníci pro přípravu vinné klobásy, hledají spíše vína kyselá, s nádechem muškátu.
Ta totiž právě velmi dobře ladí s použitým kořením – muškátovým oříškem a citronovou kůrou. Celou kompozici pak podtrhuje chuť chlebíčkové veky máčené ve smetaně a mléce.

Pro výrobu vinné klobásy je potřeba vybírat surovinu poměrně pečlivě. Je choulostivá ve všech aspektech přípravy a rozhodně zapomeňte na výběr podle nízké ceny. Taková klobása bude spíše glutamátem upravenými odpadky ze zpracování drůbeže.
Zásadou je poměr mas hovězího a vepřového jak tučného, tak libového z kýty nebo plecí.
Při míchání v kutru je potřeba velmi dobře hlídat teplotu díla, aby nedošlo k jeho “zkrácení”.

Receptury se mohou mírně lišit, ale jak už jsme si řekli výše, je vinná klobása dost náročná na kvalitu surovin a v neposlední řadě proto, že se do kuchyně dostává ve formě polotovaru tepelně NEopracovaného. S tím vědomím s ní také nakládejte a:

Vinnou klobásu nikdy dlouhodobě neskladujte, maximálně do druhého dne v chladničce!!!

Při přípravě se klobáska zpravidla stočí do spirálky, zajistí špejlí a pomalu opéká na sádle a jak jinak, než také od Pavlíka 🙂
Přílohou může být chéb, vařené brambory a ideální je salát z kysaného zelí.

A na ten potřebujeme:
– kysané zelí, nejlépe Křimické
– cibuli
– trochu cukru
– špetku soli a pepře
– pár lžic octa a stolního oleje (rozhodně ne od Babiše 🙂 )

Zelí trochu nožem pokrátíme, v misce smícháme s přísadami a dochutíme podle nálady.

Co víc si přát? Trochu pohody, klídku a snad ještě trochu vína na přípitek. Tentokrát už ovšem něco kvalitního, třeba takový Rýnský ryzlink…