🐷 Historie špekáčku – klenotu československých uzenin 🔥

Špekáček. Jednoduchý název, silná tradice. 💪 Patří mezi ty české lahůdky, které voní dřevem z ohně, připomínají výlety pod stan i opékání s dědou za chalupou. První zmínky o něm sahají až k Jubilejní zemské výstavě v Praze v roce 1891, kde si získal přízeň jak návštěvníků, tak řezníků. Od té doby prošel vývojem, ale jeho srdce – kvalitní maso a špek – zůstává. ❤️

📏 Normy a složení podle ČSN

Aby byl špekáček špekáčkem, musel splnit přesnou recepturu. Ta nejznámější – ČSN 57 7115 z roku 1977 – definovala složení i postup:

🔧 Postup: HPV, vepřové kůže a maso z hovězích hlav rozmělníme v kutru se solící směsí a s částí vody na jemno, přidáme koření, mouku a zbytek vody. Vmícháme VVsk a vše rozmělníme na jemnou pojivou spojku.

Do spojky přidáme hřbetní sádlo a rozkutrujeme ho na velikost asi 8 mm.

Dílo plníme do hovězích kroužkových střev. Jednotlivé kusy o hmotnosti 58 až 75 g oddělujeme vázáním nebo sponováním. Naražené výrobky v souvislém pramenu navěsíme na udírenské hole, zaudíme horkým kouřem do zlatohnědé barvy a dovařujeme ve vodě či v páře. Dovařujeme 20–40 minut při teplotě 72 až 75 °C. Tepelně opracované výrobky osušíme a vychladíme. Hmotnost špekáčku je 50 až 65 g. Dle ČSN 577115.

📜 Dobové etikety & vůně minulosti

Ilustrační etiketa ze 70. let. Designy tehdy říkaly: uvnitř kvalita, venku hrdost. 🎖️

💬 Malý buřt s velkým srdcem

Špekáček není jen uzenina. Je to vzpomínka. Na tábory, výlety, první puchýře i táborákové lásky. Na vůni kouře a chleba z batohu. Pokud chcete něco víc než jen kus masa – kupujte srdcem.

🔎 Chcete zkusit vyrobit špekáčky doma?
Suroviny najdete v e-shopu a připravte si špekáček tak, jak ho znali vaši (pra)rodiče.

📌 Zanechte nám v komentáři svůj nejhezčí zážitek se špekáčkem! 🧡