O medvědech

medvěd medvědovi medvědem

Medvědi živí a nebo vycpaní? Kdy ses poprvé zamilovala do medvěda?

– Všichni medvědi. Nakonec i ten plyšový medvídek má svou duši a může být „živý“. Ale začneme od začátku. Za mou láskou k medvědům snad mohou samy sudičky nad mojí kolébkou. Moje maminka ještě před mým narozením dostala medvídka, přesněji pořádného medvěda a byla to láska na první pohled. Byl talismanem pro štěstí, duševní oporou a pro nás děti později i milovaným členem rodiny. Chodívala jsem k rodičům do ložnice se denně pomazlit s Brumlíkem, jeho kožich nasál tisíce slz štěstí i smutku, jeho ouška vyslechla i ta největší tajemství a přání. Brumlík s námi jezdil i létal všude a nebylo nic, co bych pro něj neudělala. Maminka věděla, že pokud o něco požádá Brumlík, nikdy neodmlouvám. Postupně jsem odrostla z dětských střevíčků, ale láska k Brumlíkovi nejen že nevyšuměla, ba naopak získala nový rozměr. Rodinným talismanem zůstal a i dnes je stále v centru rodiny a trpělivě naslouchá mým prosbám i otázkám. A potom zase naslouchám já jemu a věřte nebo ne, já ty jeho rady nebo slova útěchy slyším. Vím, že když se mu podívám do očí, přečtu si v nich vše.

Co tě na medvědech fascinuje?

– Na živých nebo na plyšových? Živé medvědy miluji a odsuzuji držení medvědů v cirkuse, v privátních chovech, případně i v ZOO. Medvěd je tělem i duší tvor toužící po svobodě. Pokud se na Sibiři domestikuje osamělé medvídě, které člověk adoptoval, aby mu zachránil život, je to ještě přijatelná výjimka. Jinak medvěd patří do přírody. Existují i medvědí lesy, což je úžasný projekt od Vier Pfoten. Jsou to medvědí „domovy pro seniory“, kam organizace Vier Pfoten vykupuje starší týrané či v zajetí držené medvědy. Zde se jim dostane důstojného života, s dokonalou lékařskou péčí, v lese, kde mohou návštevníci po vyhrazené stezce procházet. Může se vám stát, že projdete vše a neuvidíte ani medvědí chlup a jindy zase nevíte, kam se dříve dívat. Stačí si ovšem dát u občerstvení kávu a při další procházce už se vždy poštěstí. Je ponecháno jen na medvědech, zda zajdou blíže k návštěvníkům či vyhledají kousek lesa mimo veřejnost. Nikdy už nemohou žít na svobodě, ale pokud už mají být v zajetí, potom jenom s těmi nejlepšími podmínkami. V blízkosti českých hranic se v Rakousku nachází například medvědí les Arbesbach, který pravidelně podporuji.

U plyšových medvídků mě fascinuje ten fakt, kolik štěstí a lásky umí dát. Snad každé dítě usíná s medvídkem v náručí a někteří z nás si své medvídky z dětství nechávají stále. Děti mají ke svému plyšovému medvídkovi velmi úzké pouto, je pro ně kamarád, přítel i ochránce, je strážcem všech tajemství. Pro dítě je medvídek nejen tím nejužším důvěrníkem, ale zároveň i laskavým a láskyplným společníkem. Pokud nám tato láska vydrží do dospělosti, není na tom nic špatného a ani dětinského. Znám několik sběratelů a milovníků medvědů a ano, jsou mezi nimi i muži. Všechny nás spojuje láska k medvídkům a každý jeden z nás medvědářů vám odpřísáhne, že medvídek má duši – pokud tu duši máš i ty a umíš mu naslouchat.

Jakou máš vlastní zkušenosti s medvědy?

– Já jsem živoucí důkaz toho, že medvídek může zachránit i život. Jako malá jsem pobývala často po nemocnicích a po jedné z operací se situace nevyvíjela ideálně. Lékaři si dělali starosti a nakonec volal primář mé mamince, zda by mi nepřivezla nejmilovanější hračku. Maminka sice namítala, že se jedná o plyšového medvídka a tudíž z hygienického hlediska to není zcela optimální, ale primář všechny argumenty proti zamítnul s tím, že se musím dostat do psychické pohody. A tak maminka nakráčela na přísně sterilní oddělení s medvídkem v náručí. Primář sice sprásknul ruce, neb čekal malého medvídka a místo toho na něj bafnul pěkný poctivý Hamirák. Leč Brumlík ihned zaujal místo v mé dětské postýlce, jejíž rozměry možná nebyly určené pro dva, ale veřte tomu nebo ne, ještě dnes si vybavuji, jak jsem se ráda natlačila na postranní tyčky, jen když byl můj ochránce u mě. Přes Brumlíka jsem začala i komunikovat s lékaři, pro které jsem do té doby neměla ani slůvko. Měla jsem plnou náruč svého medvědího štěstí, začala jsem konečně spolupracovat s lékaři a situace se obrátila k lepšímu. Sice jsem si v nemocnici ještě pěkných pár dní poležela, ovšem můj medvědí ochránce tu bitvu vybojoval za mě. A tak se nelze divit, že je po mém boku i dnes.

Co medvědi a tvé okolí? Jak tě vnímají tvoji blízcí s medvědy a jak se s nimi srovnává tvá rodina?

– Jsem z „medvědí rodiny“, maminka také miluje medvídky, tudíž mi to vždy přišlo zcela normální a běžné. Můj manžel je muž rozumný a ví, že tolerance a pochopení ve vztahu je alfou a omegou. Už od samého začátku nikdy neřešil moji slabost pro medvídky – ba naopak se snažil mě podporovat. Navštěvuje se mnou medvědí výstavy, jezdíme spolu do medvědího lesa a dostala jsem i několik „medvědích“ šperků. Akceptuje bez problémů, že i naši zahradu zdobí několik medvědích skulptur, o medvědích dekoracích ani nemluvě. Nikoho asi ani nemůže překvapit, že vánoční stromek máme jen s medvědími ozdobami, či že nám o Adventu zdobí stůl medvědí Betlém.

Jak je to s oblékáním medvědů, šiješ jim vlastní oblečení?

– Musím se přiznat, že šití nikdy nebylo moje hobby. Ráda vařím, jsem vyloženě nadšená hospodyňka, ale šití mi nikdy nešlo a prakticky mám k němu odpor. Až na jednu výjimku – šiji medvídky. A co více – ono mi to docela jde! Já, která odmítala vzít jehlu do ruky, jsem schopná sedět hodiny nad mohérem či viskózou a vdechnout duši do medvídka. Dokážu vystihnout formu i výraz, který mu chci dát a absolutně si u tohoto medvědění vyčistím hlavu. Zatím vyrábím své medvídky pro přátele medvědáře, pro sběratele či přátele pro radost, ale oblečení se vyhýbám. Nejraději mám medvídky přirozené a pokud jim chci vdechnout navíc nějaký charakter, sáhnu po miniaturních doplňcích.

Jakou stylizaci medvědů máš nejraději? Kamarády, tuláky, doktory a ošetřovatele, montéry a nebo jiné profese?

Protože šiji medvídky převážně menší, není problém sehnat miniaturní nářadí na zahradu, miniaturní meče, miniaturní notebook … a tak jsem měla dárek pro kamarádku, co ráda zahradničí, pro kamaráda, co má rád sečné zbraně, pro kamaráda, který mi opravuje notebook, etc. Někdy si vypomůžu i tvarovací barevnou hmotou a některé doplňky si vyrobím sama na míru. Ale v zásadě neupřednosťnuji žádné profese či charaktery, je to o vzájemné energii. Podívám se na medvídka, on na mě a buď se navzájem oslovíme nebo ne. Děti to dokážou cítít naprosto dokonale. Neřeší, zda se jedná o výročního medvídka od Steiffa nebo o medvídka od benzínky, co stál stovku i s čokoládou. Je to čistě jen o té vzájemné náklonosti a klidně tomu jejich medvídkovi může chybět ouško, přesto je to ten jejich anděl ochránce.

Jakou velikost medvědů preferuješ? Na množství medvědů se neptám, protože jde zřejmě o trochu jiný vztah než jen sběratelský

– Na množství se ptát je u mě přímo úsměvné, když znám sběratele, kteří mají tisíce a tisíce medvědů. Nádhernou sbírku má i Vánoční dům v Karlových Varech a tak mých pár desítek převážně ručně dělaných či sběratelských kousků je proti tomu kapka v moři. Ovšem jasný favorit je Brumlík, původně hamirácký medvěd. Před 15 lety měl větší „operaci“, ale už je opět olíbán a denně mazlen. To byl také i jeho úkol, který mu dal Pán Bůh do vínku a proto vlastně medvídci vznikli. Mají nám dát pocit bezpečí, pocit klidu i lásku. Myslím, že u medvídků můžeme s čistým svědomím říct, že na velikosti nezáleží. Ovšem mám medvídky i v práci, kde preferuji spíše menší mazlíčky. Díky nim je ordinace útulnější a vládne tam pozitivní atmosféra. A to je něco, na co jsem mimořádně hrdá, že se u mě pacienti cítí dobře a nejeden z nich se zmíní, že má doma ještě medvídka z dětství a s ním jsou spojené krásné a hřejivé vzpomínky.

Co bys doporučila čtenářům, kteří by rádi „chovali“ medvědy a neví, jak se k takové vášni postaví jejich blízcí.

– Mám ráda jedno životní heslo: „Žij a nech žít“. Můj manžel má svého koníčka, který se mi třeba může zdát nepochopitelný, ale zase s dcerou víme, co mu pořídíme k Vánocům, aby měl skutečně radost. A můj manžel, ač medvědí vášní nepolíben, zase ví, co udělá radost mě. Pokud máte rádi medvědy, pak je to nádherné hobby i vášeň v jednom. Někdo sbírá známky, jiný porcelánové panenky, ten si hraje s vláčky a onen zase o víkendech lepí modely letadýlek. Dělejme to, co nás číní šťastnými a budeme šťastní. A věřte mi, když jste šťastni vy, tak je šťastné i vaše okolí. Žijme svůj život, který je v zásadě velmi krátký a užívejme každého dne. Je jedno, zda při vaření tancujete v kuchyni nebo si zpíváte absolutně falešně při domácím úklidu, radujte se z každé chvíle, objímejte své blízké i přátele a žijte. Protože až jednou přijde náš den, nebudeme počítat peníze, ale chvilky štěstí a hřejivé vzpomínky.

Medvědí pozdrav…

– Někdy říkávám, že každý medvídek potřebuje svého medvídka … ale v zásadě platí, že každý člověk potřebuje svého medvídka. Ať už toho plyšového nebo toho živého ve formě partnera. Tak přeji všem, ať ten jejich medvídek jim dá tolik lásky, kolik jen unesou.

S Witulkou o věcech medvědích povídal Pavlík